Je na tisíc fantastických možností, jak si v Čechách a Francích skvěle zasportovat. Do kopce a z kopce na běžkách, na kole či pěšky, dolů na lyžích, na snowboardu, na sáňkách. Zaplavat si, zapádlovat nebo zasurfovat ve vodě, zahrát si míčové hry v zeleni. Setkali jsme se s lidmi, kteří občas opustí zaběhnuté cesty a přitom vždy rozvíjejí vztahy mezi svou vlastí a regionem za humny.
Láďa Hošek, hráč pétanquu z Chebu, člen sdružení Petanque Club Egrensis, prvního česko-německého pétanquového spolku
„Roku 2003 vznikl pétanquový oddíl AGRO Cheb. Ještě téhož roku navštívili hráči turnaj v Hofu, kde navázali kontakty s hráči z Marktredwitzu a Wunsiedelu. Od roku 2005 se čeští a němečtí hráči pétanquu pravidelně setkávají v Chebu, Marktredwitzu a Wunsiedelu, aby společně trénovali a také se společně účastnili turnajů -
v České republice a Německu. V roce 2010 byl založen Petanque Club Egrensis, první česko-německý pétan-quový spolek. Od té doby díky němu vznikla řada dobrých přátelství. Pétanque můžou hrát lidé jakéhokoli věku, a to i se zdravotními omezeními. Při hře je jednoduché navázat rozhovor. Jedná se o snadno přístupný, ale velice zábavný sport.“
Roman Krassa, hráč pétanquu z Wunsiedelu a ředitel spolku Petanque Club Egrensis
„Sportovní a přátelské vztahy s našimi pétanquovými přáteli z Chebu udržuju už více než 10 let. Pétanque je velmi komunikativní a odpočinkový způsob sportovního vyžití. Když má člověk ambice, stává se pétanque precizním sportem nabitým taktikou. Heslo německého pétanquového spolku zní: ‚Hru je snadné si osvojit, ale těžké vyhrát.‘ Základy už jsem naučil celou řadu lidí.“
Lisa Brecknerová, průvodkyně jízdy na horských kolech pro penzion „Bullhead House“ u Ochsenkopfu a podnikatelka
„Ve 14 letech jsem odešla ze Smrčin za studiem na sportovním gymnáziu v Innsbrucku, poté jsem se ale do své vlasti, konkrétně do Schwarzenbachu, zase vrátila, protože je mi tenhle region velmi sympatický. Se svým horským kolem už jsem podnikla dlouhé cesty po mnoha zemích. Náš region je podle mého názoru ještě pořád takový tajný tip. Je pěkné, že není potřeba překonávat žádné velké vzdálenosti, aby se člověk ocitl na vrcholku hory, odkud má zemi jako na dlani. U nás je spousta krásných míst, jejichž návštěvu lze spojit
v krásný výlet.“
Sebastian Förth, průvodce jízdy na horských kolech pro penzion „Bullhead House“ u Ochsenkopfu a produktový manažer v CUBE, Waldershof
„Na osamělé cyklotrasy snů člověk zpravidla nenarazí jen tak. Nabídky průvodců jsou proto velmi užitečné. Výchozím bodem cyklistů se stal „Bullhead House“ u Ochsenkopfu. Nejradši ale s Lisou jezdíme na Kösseine. Skvěle se tam sedí, je tam krásný výhled, dá se tam sehnat pořádné jídlo a dolů je možné sjet po různých cestách všemi směry. Kdo má radši pohodlí
a plochý terén, ale zároveň chce poznat město i venkov, má na výběr ze spousty oficiálních, skvěle značených cyklostezek. Osobně mi připadá nejhezčí přeshraniční Valdštejnova cyklostezka.“
Milan Zukal z Chebu, koordinátor sítě cyklostezek v Karlovarském kraji
„Cyklostezky se v Karlovarském kraji začaly stavět kolem roku 2000. V tomto ohledu jsme oproti ostatním oblastem České republiky měli co dohánět. Dneska jsme díky skvěle značené síti cyklostezek a atraktivní turistické infrastruktuře naopak o krok napřed. Na rozvoji jsem se výrazně podílel, nejen od stolu, ale i v terénu – stezky jsem sám projížděl na kole. Můj koníček se mi tak stal povoláním. Osobně můžu doporučit tři hlavní trasy: cyklostezku Ohře napříč celým regionem, Karlovu cyklostezku (Karlovy Vary – Aue) a Mostní cyklostezku (Aš–Selb–Wunsiedel). Na těchto trasách lze poznat mnoho turistických atrakcí a nádhernou krajinu.“
GOLF
Dr. Josef Hingerl, majitel Golfhotelu Fahrenbach v Tröstau a iniciátor Bavorsko-českého golfového safari
„Díky Bavorsko-českému golfovému safari, které organizujeme ve spolupráci se sedmi golfovými kluby na obou stranách hranice, mám možnost sbližovat lidi – sportovně i lidsky. Moje matka pochází ze Sudet, a proto mi osobně velmi záleží na tom, abychom překonali stávající bariéru. Nacházíme se zde v golfovém regionu, jakých je jen málo. Je velmi atraktivní nejen sportovně, ale také kulturně.“
Markus Prechtl, milovník chůze na sněžnicích z Mehlmeiselu
„Moje nejoblíbenější trasa je vždycky ta, po které zrovna jdu. Nedávno ale obnovili Mysliveckou stezku ve Warmensteinachu, ze které jsou nádherné výhledy podobné těm v horách a klidně by mohla být mým absolutním favoritem… Při chůzi na sněžnicích cítím naprosté sepětí s přírodou. Smrčiny se k výletům obzvláště hodí, protože když je dost sněhu, skýtají nepřeberné možnosti. Výstupy na nejvyšší vrcholy přitom nejsou příliš strmé.“
Martin Koudela,vrcholový hokejista z Chebu
„Hokej jsem začal hrát, když mi bylo pět. Tenkrát ještě nebylo tolik možností jako dneska. V posledních letech ale v Chebu, kde bydlím, vyrostla spousta nových, velkých hřišť. I když je hokej v České republice národní sport, v Německu se do něj investuje mnohem víc peněz, především pro mládež. Ambiciózní hráči se tak na sport můžou lépe soustředit. V českých klubech je to většinou jiné. Aspoň prozatím.“
Antonín Frank,spoluzakladatel Česko-německé fotbalové školy, Rehau
Česko-německá fotbalová škola, jedinečný evropský projekt, existuje od roku 2002. Německé a české děti pravidelně hrají v jednom společném družstvu. Týmy pořádají vzájemné turnaje a děti se přitom spontánně seznamují s cizím jazykem. Mám velkou radost, že Česko-německá fotbalová škola funguje dodnes. Na začátku se ozývaly skeptické hlasy, že to celé vydrží jen pár týdnů. Někteří silně pochybovali, jestli má takovýhle přeshraniční projekt vůbec smysl. Z tehdejších dětí mezitím vyrostli dospělí lidé, kteří na dobu ve fotbalové škole rádi vzpomínají. A každý rok k nám přicházejí nové motivované děti – to nám dodává odvahu a naději.“
Gerald Prell,vedoucí Česko-německé fotbalové školy, Rehau
„Ze začátku se dětem moc nechce učit se německy nebo česky, protože většina z nich už má ve škole angličtinu. Je důležité ukázat jim praktické využití, důvod, proč má smysl učit se jazyk sousedů. Když například děti pravidelně hrají ve společném týmu
a o víkendovém turnaji přespávají v hostitelské rodině, je vždycky dobré umět aspoň trochu německy a česky. Tým chce koneckonců společně vyhrávat a je ku prospěchu, když se mezi sebou hráči dobře dorozumí.
Kromě toho může fotbal zprostředkovat důležité hodnoty jako respekt a týmového ducha. V Česko-německé fotbalové škole se děti naučily, že vyhrát se dá jen společnými silami
a že je potřeba naučit se jednat s odlišnými kulturami. Ve světě, který je čím dál propojenější, se jedná o dennodenní výzvu. Doufáme, že spousta žáků fotbalové školy si tyto hodnoty odnese do svého pozdějšího života.“
Zaznamenal: Oliver van Essenberg