To nejlepší ze Zeleného pásu

Skalní labyrint Luisenburg

Skalní labyrint Luisenburg u Wunsiedelu je největší žulové kamenné moře v Evropě a získal ocenění „Národní geotop“. Koncem 18. a začátkem 19. století wunsiedelští občané tuto nehostinnou skalní krajinu zpřístupnili, vybudovali zde cesty, schody a vyhlídkové plošiny. Původně zde ležel bájný hrad Luxburg. U příležitosti návštěvy královny Luisy Pruské byl labyrint roku 1805 přejmenován na Luisenburg (Luisin hrad). Vchod se nachází hned vedle festivalového jeviště. 

Komorní hůrka 

Sopka Komorní hůrka jihozápadně od Františkových Lázní vyhasla teprve před zhruba 720 000 lety, a je tak jednou z nejmladších sopek v Čechách. S výzkumem jejího vzniku se započalo díky založení systému štol v první polovině 19. století, a to na podnět Johanna Wolfganga von Goetha. Tento malý vrch sestává z vulkanické strusky a lávy ztuhlé v čedič. Komorní hůrka je dnes na seznamu chráněných území a od roku 2019 se má opět zpřístupnit část štol.

Hora Krudum

Hora Krudum ve Slavkovském lese leží na někdejší obchodní stezce, která ve středověku vedla z Chebu do Prahy. Vrchol vysoký 838 metrů, na němž stojí rozhledna, je dostupný z okolních obcí, nejlepší cesta vede z cca 5 km vzdáleného Třídomí u Horního Slavkova. Autem se na horu v žádném případě nedostanete, ale výšlap se vyplatí, zejména díky fantastickému výhledu, který se naskýtá z rozhledny.Krušné hory, Sokolovská pánev, Smrčiny, Slavkovský les, Tepelská vrchovina a Český les tu má člověk jako na dlani. 

Informační středisko přírodního parku – skanzen Grassemann

V horském statku z roku 1697 mají návštěvníci možnost nahlédnout do těžkého života horalů ze Smrčin. Tento obytný dům spojený s chlévem je jedním z mála zachovaných fošnových domů, které byly kdysi ve Vysokých Smrčinách typické. O přírodě a dějinách regionu informují měnící se výstavy. 

Rezervace divoké zvěře Waldhaus Mehlmeisel

V rezervaci divoké zvěře je ze stezky možné pozorovat rysy, kočky divoké, jeleny, srnky, divoká prasata, tetřevy a spoustu dalších lokálních živočišných druhů Smrčin. Návštěvníci tu můžou zažít les všemi smysly. Moderní stálá expozice dává nahlédnout do lesního ekosystému a vysvětluje, jak se dříve používalo dřevo. Denně se pořádají krmicí výlety po rezervaci. Lesník na žádost provádí skupiny lesem. 

Soos, Hartoušov a Skalná

Severně od Františkových Lázní vznikla v důsledku tektonických pohybů v rámci Chebské pánve poklesová zóna. Po dobu několika století se tu utvářel močál, kterému se v egerlandském, tedy chebském německém nářečí říká „Soos“. Ze země tu vyvěrá více než 20 minerálních pramenů, které napájejí močál i nedaleké jezero. Vznikla tu neobyčejná měsíční krajina. Před přibližně 10 000 lety se ve zdejším jezeře mimořádně dařilo rozsivkám. Ty po sobě zanechaly až osm metrů silnou vrstvu křemeliny. Na mnoha místech v této národní přírodní rezervaci vybublává oxid uhličitý z tzv. mofet. To je výsledkem nedávné sopečné činnosti v tomto regionu.

Močálem vede kolem mofet a mnoha informačních tabulí dřevěná stezka. Opodál v nepřístupných oblastech sedí na vejcích jeřábi a orli mořští. Geologickému vzniku Soosu a Chebské pánve se věnuje malé muzeum, které si díky modelům dinosaurů a lidí doby kamenné užijí i děti. V sousedním skanzenu se lze seznámit s proměnlivou historií Chebska a jeho obyvatel. O víkendech jezdí mezi močálem nedalekými kaolinovými doly malá historická železnice, která je výsledkem spolupráce s Německým muzeem parních lokomotiv Neuenmarkt-Wirsberg v Horních Francích.

Vyvěrání plynu ve formě mofet je mimo Soos velmi dobře pozorovatelné v blízkosti vesnice Hartoušov. Tamní mofetové pole se nachází přímo po stranách mostu vedoucího mezi obcemi Hartoušov a Hněvín přes řeku Plesná(Plesná). Nevstupujte však na bažinaté louky podél řeky! Jedná se o chráněné území. 

Znalosti k tématu zemětřesení v severozápadních Čechách si můžete prohloubit v Geofyzikálním muzeu Skalná, vzdáleném jen cca 5 km od Soosu (termíny pouze po předchozí domluvě).

Obecní park Katharinenberg

Už v roce 1811 začali wunsiedelští občané na hoře Katharinenberg jižně od města přetvářet tamní pole a pastviny v park. Vznikl tak nejstarší krajinný park v Bavorsku vytvořený samými občany. Na vrcholu hory se mezi mohutnými buky, lípami a duby tyčí zřícenina gotického kostela sv. Kateřiny. Na pozemku Bavorské zemské myslivecké školy je možné pozorovat jeleny a muflony, bažanty a koroptve. V parku dravců předvádějí své umění při úžasných představeních orli, sokoli, supi a mnozí další draví ptáci z celého světa.

Přeshraniční Česko-bavorský GEOPARK

Jen málo regionů ve střední Evropě je z geologického hlediska tak vzrušujícíchjako území mezi Smrčinami a západními Krušnými horami / Slavkovským lesem. Nachází se zde kolem 80 procent všech druhů hornin na Zemi, a to s geologickou minulostí delší než 500 milionů let. Procesy zvětrávání za prehistorických klimatických podmínek subtropů a doby ledové vytvořily jedinečné žulové věže, skalní moře a hory balvanů. Regiony na obou stranách hranice vděčí geologii i za své někdejší nerostné bohatství: rudy jako cín, železo, zlato a stříbro a minerální suroviny jako kaolin, živec a křemen.

„Zažít dějiny Země a geologii“, to je motem přeshraničního Česko-bavorského GEOPARKU, k němuž patří i Smrčiny, západ Krušných hor, Slavkovský les a Český les. Tematické cesty, informační tabule a muzea lákají nejen zájemce o geologii, aby se vydali objevit region optikou jeho miliony let staré historie. Průvodci geoparku nabízejí v této souvislosti od poloviny dubna do konce října také atraktivní prohlídky. Informace o geoparku jsou k dispozici v několika informačních střediscích, turistických informačních centrech a na internetu. Hlavní zajímavostí geoparku je „Kontinentální hlubinný vrt“ v hornofalckém Windisch-Eschenbachu (na obrázku). Návštěvníci se zde, u kontaktní zóny dvou velkých kontinentálních kůr, můžou dozvědět pozoruhodnosti o největší pozemní vrtné soupravě na světě.