Vznik Wunsiedelu se datuje do 12. století. Název je patrně odvozený ze slov „wunne“ (země lesů a luk) a „sedel“ (šlechtické sídlo). Jádrem osady kdysi bývala kovárna, hostinec a hrad. Purkrabí Bedřich IV. propůjčil Wunsiedelu už roku 1326 chebské městské právo a vytvořil zde centrum vzkvétajícího hornictví ve Smrčinách. Wunsiedelští začali na základě kovářského řemesla provozovat také živnost cínování plechů, pozdně středověkou „technickou vychytávku“, která šla příkladem celému světu. Navzdory několika krizím se cínovači dobrých 200 let udrželi mezi vlivnými řemeslníky regionu. Třicetiletá válka ale obchodnímu a hornickému městu Wunsiedel uštědřila tvrdou ránu, z níž se dlouho nemohlo vzpamatovat.
Místnímu hospodářskému životu se opět začalo dlouhodobě dařit teprve s vzestupem měšťanstva. Roku 1790 také „Společnost k osvětě o národních dějinách, mravech a právech“ zpřístupnila skalní moře u „Lugsburgu“ coby přírodní park, což lze považovat za počátek dodnes trvajícího turismu. V roce 1805 sem zavítal mimořádný host, svou návštěvou region poctila pruská královna Luisa. Měšťanská krajinná architektura ji natolik uchvátila, že na její počest areál přejmenovali na „Luisenburg“ neboli Luisin hrad.
Nejkrásnější jeviště Bavorska? Pro mnohé je to Luisenburg. Bezpochyby budí největší obdiv. Zmínky o hrách mezi žulovými skalami a smrky pocházejí už z roku 1692. Wunsiedelské jeviště je tak nejstarší přírodní scénou v Německu. Místní divadelní nadšenci ji roku 1890 rozšířili na stálou scénu. Na neopakovatelnou atmosféru upozornily noviny z celé Evropy. Každoroční Festival Luisenburg se tak záhy stal vrcholem kulturního života v severním Bavorsku.V současnosti sem za představeními každé léto zavítá až 140 000 návštěvníků. Festival nabízí široký program: hry pro děti a rodiny, mezinárodní muzikály, lidová dramata, divadelní klasiky, operety, opery a koncerty.
Podnikatel Sigmund Wann, který žil ve Wunsiedelu a Chebu a zbohatl cínováním plechů, věnoval již za svého života část majetku wunsiedelským bratřím a místnímu špitálu. Wannova nadace existuje dodnes a v budovách bývalého špitálu, postavených mezi lety 1453 a 1466 v centru města, se od roku 1964 nachází Muzeum Smrčin. S 3100 čtverečními metry výstavní plochy se jedná o největší regionální muzeum v Bavorsku. Seznamuje s přírodními a kulturními dějinami zdejšího kraje. Nádvoří celoročně slouží jako externí dějiště Festivalu Luisenburg.
„Město mramorových hradeb“ – tak se Wunsiedelu přezdívalo ve středověku. Byla tu totiž tak významná naleziště pravého mramoru, že z nich kdysi dokonce postavili městské hradby. Naučná stezka „Wunsiedelský mramor“, projekt okresu Wunsiedel a Česko-bavorského GEOPARKU,informuje prostřednictvím tabulí na 14 stanovištích vždy o jednom z aspektů této mnohotvárné horniny.
Kdo se chce do tématu kamenů ponořit hlouběji, neměl by vynechat návštěvu Centra kamenů Wunsiedel. Zde se nachází Evropské rekvalifikační centrum kamenictví a sochařství, Německý archiv přírodních kamenů a pozoruhodná zahrada se sochami.
Pestrý program nabízí po celý rok Kulturní hala pohoří Smrčiny – od malých scén po velké festivaly, na své si přijde úplně každý.
Každoroční atrakci představují wunsiedelské Slavnosti kašen. První zmínka o nich pochází z roku 1833. Legenda praví, že Wunsiedelští jednou ozdobili vyschlé městské kašny arnikovými věnečky a květinami. Z kašen poté opět začala tryskat voda. O zdobení se dnes stará 35 kašnových spolků. Slavnosti se dostaly na celoněmecký seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Termín: vždy o víkendu před sv. Janem (24. června).
Dne 24. června se ve Wunsiedelu kromě Slavností kašen (viz výše) slaví také Den partnerských měst, mezi nimiž je zastoupen např. český Ostrov.