Na obou stranách hranice bylo hornictví, jedno z nejstarších řemesel vůbec, po staletí hybnou silou hospodářského rozvoje. Bohatství nerostných surovin a využití dřeva jako energetického zdroje k vytápění pecí sepoužívalo k vytápění pecí, se staly významným předpokladem průmyslového rozmachu celého regionu. Z toho profitovaly i energeticky náročná odvětví jako výroba textilu, porcelánu a skla.
Ve Fichtelbergu věnovali hornické tradici obdivuhodný pomník: v 500 let starém dole na stříbrnou a železnou rudu Gleißinger Fels můžou návštěvníci nejen nahlédnout do útrob Země, ale také získat všemožné informace o životě a práci horníků, kteří měli na oblast kolem vrchu Ochsenkopf velký vliv. Největší lákadlo mezi veřejně přístupnými doly ve Smrčinách!
Vesnici Leupoldsdorf dominuje historický hamernický zámeček s přilehlým komplexem rybníků. Obec Tröstau tento památkový celek od roku 2010 příkladně zrekonstruovala a dnes působivě zrcadlí významnou část průmyslové historie Smrčin. Hornictví, hamernictví a hutnictví byly kdysi díky zdejšímu bohatství minerálů a rud zdrojem blahobytu.Ve vstupní budově leupoldsdorfského hamernického zámečku, postavené roku 1687, se nachází výstava připomínající dějiny železného hamru v Leupoldsdorfu a zpracování železa v regionu. Kromě toho je zde informační středisko a turistická kancelář Národního parku Smrčiny.
Život města Arzberg utvářela po staletí těžba železné rudy. Dnes o původní osadě informuje výstava vyprávějící o dějinách hornictví, jejíž sbírka poskytuje vhled do geologických zvláštností v Arzbergu a okolí. Návštěvník může putovat ve stopách slavného přírodovědce Alexandera von Humboldta, který zde strávil několik let. Zde a v Bad Bernecku založil hornické školy, které jsou považované za první odborná učiliště v Německu.
Ze Smrčin do světa: epprechtsteinskou žulu odolnou proti povětrnostním podmínkám obsahuje celá řada staveb z 19. a 20. století: budova říšského sněmu, Státní knihovna a Národní galerie v Berlíně, hlavní pošta v Kolíně nad Rýnem, zámek Nymphenburg a pasáž Hypo v Mnichově.U paty Epprechtsteinu se nacházelo překladiště pro zpracování a železniční přepravu. Hospodářský provoz však nemohl pokračovat, a tak oblast převzalo město Kirchenlamitz a dále ji rozvíjelo. Roku 2009 zde vznikla novinka inspirovaná bloky kamenolomu a myšlenkou labyrintu: socha, do níž je možné vstoupit a která upomíná na stovky let trvající těžbu žuly u Epprechtsteinu. V místním informačním centru se lze dozvědět více nejen o těžbě žuly, ale také o pamětihodnostech v Kirchenlamitzu a okolí.
Ve Stříbře a okolí má hornictví mimořádně dlouhou tradici. Od roku 1131 do roku 1975 se zde 844 let těžilo stříbro a olověné a zinkové rudy. V pozoruhodném městečku Stříbro se nachází muzeum, dokumentující proměnlivý vývoj od středověku až do 20. století.
Dějiny „dolu Jeroným“ ve Slavkovském lese, jenž se coby jediný přístupný cínový důl pyšní označením „národní kulturní památka“, sahají hluboko do minulosti. V blízkosti dolu se nacházelo hornické město Litrbachy, které bylo po druhé světové válce v důsledku nedostatečného počtu obyvatel srovnáno se zemí. O tvrdé práci pod povrchem země svědčí stopy těžby z 15. a 16. století: rudu tehdy lidé těžili pomocí mlátků a želízek, což lze doložit charakteristickými škrábanci na stěnách dolu.
Přibližně 10 kilometrů od dolu Jeroným se díky Hornickému muzeu Krásno otevírá další okno do historie. V hornofranském Fichtelbergu došlo už kolem poloviny 19. století k vyčerpání nalezišť. Těžba v Čechách se mezitím industrializovala. Roku 1998 vzniklo v oblasti cínového dolu Vilém muzeum, lákající zejména na sbírku historických hornických strojů z 19. století.