Založení a rozvoj Františkových Lázní jsou neodmyslitelně spjaté s rozmachem pitných kúr. Zdejší léčivé vody od začátku nebyly vhodné ke koupání, nacházejí se tu samé studené prameny. Dnešní Františkův pramen byl však známý už ve středověku. Když nastala obliba pitných kúr, prodávala se voda stáčená u Františkových Lázní nejprve jako „Chebská voda“ nebo „Chebská kyselka“ a od první čtvrtiny 17. století se také rozvážela v kameninových lahvích.
Roku 1789 se loketský krajský hejtman hrabě Kolowrat poprvé pokusil o zřízení lázní. Aby zabránil znečištění kyselky, nechal pramen zastřešit a stáčení kontrolovat z hlediska hygieny. Chebské ženy, které dosud vodu čerpaly a prodávaly, se vzbouřily. Vzestup lázní to ale dlouhodobě nezastavilo. Počin hraběte Kolowrata získal podporu chebské a pražské vrchnosti a podnítil císaře Leopolda II. k myšlence založit zde lázeňské město. V roce 1793 tu podle plánu vyrostlo město v klasicistním slohu s pravidelným půdorysem.
Ačkoli bylo město založeno spíše ze střízlivých obchodních pohnutek, narazíme i ve Františkových Lázních na pěknou legendu. Sochař Adolph Mayerl vytvořil roku 1934 hliněnou zahradní plastiku, známou jako „chlapec s rybou“. Už předtím se Františkovu prameni lidově říkalo „chlapečkový“. Tehdy byl známý i pramen „dívčí“, „Luční pramen“, jehož přezdívka připomíná, že Františkovy Lázně byly kdysi lázně ženské. Jeden fotograf s bohatou fantazií rozšířil zvláštní pověru: stačí, aby se žena dotkla na chlapcově nahém těle jeho „frantíka“ a za přesně devět měsíců se jí narodí dítě. Teprve později se prosadila uhlazenější verze. Podle ní může narození potomka očekávat každá žena, které se dotkne Františkova palce na levé noze. Původní plastika se dnes nachází v Městském muzeu, bronzový odlitek je k vidění nedaleko kasina.
Onen velký František, po kterém se lázně jmenují, císař František I., má pomník na Isabelině promenádě. Jedná se o poslední mistrovské dílo Ludwiga von Schwanthalera (1847), vzdálené cca 400 metrů od „chlapce s rybou“. Františkovy Lázně jsou malé, ale příjemné lázeňské město. Nevynikají jen půvabnou architekturou, ale také rodinnou atmosférou.
Oblíbeným očistným prostředkem se v alternativní medicíně stala Glauberova sůl. FrantiškolázeňskéGlauberovy prameny lze od roku 1930 obdivovat v působivé dvoraně. Můžeme tu vidět, jak se Země zhluboka nadechuje. Jeden ze tří pramenů dvorany, „Glauber IV“, má nejvyšší obsah Glauberovy soli na světě.
Městské muzeum nabízí návštěvníkům rozsáhlou výstavu o dějinách zdejších lázní od objevení Františkova pramene.
Na programu františkolázeňského Divadla Boženy Němcové je činohra a hudební produkce. Představení jsou alternativně nabízena i v německém jazyce!
Stejně jako Karlovy Vary přitahovaly i Františkovy Lázně po dlouhou dobu mnohé ruské turisty. Architekt Gustav Wiedermann pro ně mezi centrem a nádražím roku 1889 zbudoval chrám sv. kněžny Olgy, nejstarší ruský pravoslavný kostel v Čechách a klenot v byzantském stylu.
Roku 1750 byla u Chebského pramene vysvěcena kaple sv. Jana Nepomuckého, posvícení spadalo vždy na světcův svátek dne 16. Května a při tom se světil i pramen. Dnes se svěcení pramenů koná vždy v sobotu – buď přímo 16. května, nebo první následující sobotu.
Orchestr Františkovy Lázně hraje svižné melodie v hudebním pavilonu u Františkova pramene nebo v koncertní síni kolonády, vždy od čtvrtka do neděle od 15.30 hodin.
Františkovy Lázně se spojily se Sibylinými lázněmi v hornofalckém Neualbenreuthu a s hornofranskou lázeňskou obcí Bad Alexandersbad a prezentují se na trhu společně jako česko-bavorský lázeňský trojúhelník.
Festival Literární Františkovy Lázně spojuje díky česko-německému programu lidi z obou stran hranice. Součástí je dětská soutěž v literatuře a výtvarném umění, čtení, zpěv a přednášky. Hlavním lákadlem je happeningový vlak literátů a muzikantů z Františkových Lázní do Hofu. Vždy v listopadu.