Úřad práce Selb pomáhá prostřednictvím nabídky služeb EURES evropským nezaměstnaným dostat se do ciziny a najít práci. Coby rodilá Češka mluvící plynně německy podporujete zejména Čechy, kteří chtějí pracovat v Německu. Jak se tato činnost od Vašeho nástupu vyvinula?
Úřad práce Bayreuth-Hof v roce 2014 vypsal částečný úvazek pro EURES, protože zájem českých občanů o práci v Německu od roku 2011 po zavedení volného pohybu zaměstnanců neustále rostl. Nepomáháme jen zprostředkovat práci, ale se vším, co s tím právně a organizačně souvisí. Velkou výhodou je, že mluvíme česky a německy. Úzce také spolupracujeme s českými kolegy. Když někdo při konzultaci na českém úřadu práce zmíní, že by rád pracoval v Německu, můžou ho kolegové ihned odkázat na Úřad práce Selb. Každý týden pořádáme skupinové akce, v případě potřeby nabídneme i individuální termín.
Při integraci na pracovním trhu bývá překážkou jazyk. Jak lze tento problém nejlépe překonat?
Někteří lidé mají jen základní znalost němčiny. Ti musejí mít určitou výdrž, pak to zvládnou. Díky našemu poradenství a cílené přípravě se většina uchazečů dokáže při pracovním pohovoru obstojně prezentovat. Zaměstnavatelé mívají přece jen podobné otázky: Máte řidičský průkaz? Můžete pracovat na směny? Povězte nám něco málo o sobě… Není však ani vyloučené, že se najde místo pro ty, kdo německy nemluví vůbec. Záleží to na kvalifikaci uchazeče. Dále je třeba zohlednit různé pracovně právní podmínky v obou zemích. V tom potřebují poradit
i němečtí zaměstnavatelé.
Ve kterých odvětvích a na kterých pozicích je potřeba pracovníků největší?
Když mi někdo položí tuhle otázku, třeba nějaký uchazeč, ráda mu ukazuji náš internetový portál www.jobboerse.arbeitsagentur.de. Zde si každý může udělat přehled. Pracovníky hledají firmy napříč všemi obory, často samozřejmě ve výrobě a řemeslech, dále pak v hotelnictví a pohostinství, ale poptávka je i po vysoce kvalifikovaných zaměstnancích ve zdravotnictví nebo inženýrech. Čím vyšší požadavky se na uchazeče kladou, tím důležitější jsou jazykové znalosti. Nezřídka sice uchazeči mají skvělé vzdělání, ale kvůli chybějícím jazykovým znalostem musejí přijmout pozice, které vyžadují nižší kvalifikaci. To platí například pro odborné pracovníky ve zdravotnictví, kteří pracují jako ošetřovatelé seniorů.
Bydlíte s rodinou v Chebu a denně dojíždíte do Selbu. Je model „bydlím v České republice a pracuji ve Smrčinách“ rozšířený?
U nás s manželem to souvisí s profesní konstelací. Vždycky jsme si pohrávali s myšlenkou přestěhovat se i s dcerou do Selbu, ale protože můj muž pracuje jako advokát a jeho zkoušky v Německu neuznávají, musí svou činnost vykonávat v České republice. Jeden z nás tedy vždycky bude muset dojíždět. Pracující lidé, kteří bydlí přímo u hranic s Německem, obecně pendlují velmi často. Díky tomu, že jsou v České republice levnější služby a nižší nájmy, se jim to finančně vyplatí.
Propast mezi bavorskými a českými platy už není tak velká jako po otevření hranic. Pracovníci kvůli ní ale přesto dojíždějí téměř výhradně směrem do Německa, je to tak?
Jsou už i Němci, kteří bydlí a pracují v Karlovarském kraji. Řeč je ale především o zaměstnancích německých firem, které mají v České republice pobočku.
V průmyslové zóně za Chebem se takových firem nachází spousta. Tamní řídicí pracovníci často pocházejí z Německa, Nizozemska nebo dalších evropských zemí.
V roce 2000 jste absolvovala výměnný pobyt EUREGIO EGRENSIS a navštěvovala Gymnázium Christian-Ernestinum v Bayreuthu. Nakolik se Vaše zkušenost promítla do rozhodnutí pracovat v Německu?
Velmi silně! Školní rok v Německu nebyl jen mou první zkušeností, ale také byl velice příjemný. Proto jsem se pak také ucházela o různá stipendia, která mi umožnila studijní pobyty v Bayreuthu
a Bambergu.
Rozhodujícím faktorem, abychom se někde cítili dobře, jsou lidé. Účastníci výměnného roku EUREGIO EGRENSIS si kontakt se spolužáky, školami a hostitelskými rodinami udržují často po několik let. Bylo to u Vás také tak?
Stále jsem v kontaktu s jednou spolužačkou a její rodinou, s nimiž jsem strávila několik víkendů. S ohledem na mou rodinu vyvstává ještě další faktor: prarodiče jsou sudetští Němci, kteří po druhé světové válce zůstali v Československu. Mluví ještě egerlandským dialektem. Tatínek má kromě českého občanství i německé. K Německu mám tedy blízký vztah už odmalička.
Setkala jste se během výměnného pobytu s předsudky vůči Čechům?
S negativními předsudky jsem se osobně nesetkala, ale komickou situaci jsem zažila. Vzpomínám si na setkání s jednou hostitelskou rodinou v Bayreuthu. Jejich tatínek se mě zeptal, jak často si v České republice můžeme dovolit maso. Očividně si myslel, že si ho můžeme dopřát jen jednou do měsíce, protože máme tak málo peněz. Ve škole jsem na žádné předsudky nenarazila. Tam jsme byli všichni mladí a zvědaví.
Rozhovor: Oliver van Essenberg
Stejně jako Jana Kutílková, zaměstnankyně úřadu práce v bavorském Selbu, která dostává slovo v rozhovoru na této dvoustraně, se mnoho žáků českých gymnázií může zúčastnit výměnného školního roku a nasbírat tak cenné zkušenosti v Bavorsku. Umožňuje to program „Bavorsko-český výměnný školní rok EUREGIO EGRENSIS“. Tento projekt byl zahájen ve školním roce 1996/1997 a dodnes jej absolvovalo přes 600 českých žáků (stav ke školnímu roku 2017/2018). Mezi ně patří také obě žákyně na obrázku výše: Adéla Fastová, výměnný školní rok 2016/17 na Gymnáziu Waltera Gropia v Selbu, a po ní Michaela Krocová, výměnný školní rok 2017/18 na WWG – Ekonomickém a přírodovědně-technologickém gymnáziu města Bayreuth. Obě dívky jsou z Gymnázia Rokycany.
Euregio účastníky podporuje finančně prostřednictvím stipendia a školy pomáhají při hledání hostitelské rodiny. Hostující žáci tak mají možnost poznat německý jazyk a kulturu na vlastní kůži a osvojit si přitom interkulturní kompetence, které jsou nesmírně přínosné pro pozdější profesní dráhu. Úkolem dalšího rozvoje výměnného školního roku je motivovat do budoucna více německých žáků k pobytům na českých školách, a zlepšit tak povědomí Němců o České republice. Německá gymnázia také nabízejí kurzy češtiny formou kroužků.