Vše začalo v saské Míšni: roku 1710 zde vznikla první evropská manufaktura na výrobu porcelánu. Znalost výroby „bílého zlata“ se v průběhu 18. století nadále rozšířila po celé Evropě. Zatímco v Berlíně, Vídni, Mnichově, Fürstenbergu a na dalších místech vznikaly manufaktury, které měly uspokojovat poptávku dvorů, šlechty a bohatých lidí po umělecky ztvárněném, reprezentativním porcelánu, odvážní a prozíraví podnikatelé v Horních Francích a severovýchodních Čechách si vytyčili jiné cíle.
Už v roce 1792 vznikla v Horním Slavkově první česká porcelánka. Jako na mnoha jiných místech přispěli k počátkům výroby i zde odborníci a podnikatelé z Durynska. O něco později, roku 1794, se vrchní lesmistr hraběcího rodu Thunů v Klášterci nad Ohří Mikuláš Webers pomocí dalších odborníků pokusil vyrobit porcelán – a povedlo se. Jeho továrna přesvědčila zákazníky také díky výhodným cenám. Kvalita rostla, ale sílila i konkurence. Ostatní podnikatelé se tímto úspěchem inspirovali a rovněž se pustili do výroby a prodeje porcelánu.
Do této doby spadají rovněž počátky výroby porcelánu v pohoří Smrčiny. Při cestě po českých lázních se Carolus Magnus Hutschenreuther, výrobce porcelánu původem z Durynska, zastavil ve městě Hohenberg an der Eger na hranici s českými zeměmi. Tam zjistil, že v bezprostřední blízkosti se nacházejí slibná naleziště „bílé hlíny“. Jednalo se o žádanou porcelánovou hlinku, kaolin, který je vedle křemene a živce základní součástí porcelánu. Hutschenreuther ihned rozpoznal svou šanci a roku 1814 se v tomto malém městě usadil, aby zde vyráběl porcelán. Po vleklých vyjednáváních mu bavorský stát roku 1822 udělil oficiální koncesi. Hohenberg těžil z výhodné polohy nedaleko českého lázeňského trojúhelníku. Tamní hosté ze zámožných měšťanských rodin a šlechty se na dlouhá léta stali jeho vděčnými zákazníky. Pohárky na pití, umělecky malované talíře, hlavičky dýmek a další suvenýry šly skvěle na odbyt.
Lorenz Hutschenreuther, zakladatelův syn, si v Hohenbergu osvojil nejen řadu znalostí, ale také ho hnala touha po nezávislosti, tolik nezbytná pro inovativní podnikatele.Nechal si vyplatit dědictví a roku 1857 založil v Selbu vlastní továrnu, kde zahájil první průmyslovou sériovou výrobu porcelánu. Kaolin získával z nedalekých českých nalezišť, živec a křemen pocházely z lesního revíru kolem Selbu, uhlí potřebného k vytápění kulatých pecí bylo v Čechách také dostatek. Stavba železnice mezi Hofem a Chebem pak zásobování surovinami a palivy, přepravu zboží a odbyt výrazně usnadnila. Vznik dalších porcelánek na sebe proto nenechal dlouho čekat. Na obou stranách hranice vyrostla prakticky každý rok nová výrobna. Díky modernímu vybavení a koncepci, nízkým mzdám a výhodné poloze pro získávání surovin měly tyto porcelánky náskok nad konkurencí v ostatních regionech. Severovýchodní Bavorsko tak až do první světové války patřilo k nejvýznamnějším porcelánovým regionům v Evropě a Selb se stalo „světovou metropolí porcelánu“.
Roku 1879 se na scéně objevil malíř porcelánu Philipp Rosenthal. Svou dráhu začal v Erkersreuthu u Selbu, kde založil malířskou dílnu. Porcelán odebíral nejdříve od Lorenze Hutschenreuthera a z porcelánky Jacoba Zeidlera. Dekoraci porcelánu se zprvu věnovali čtyři zaměstnanci, první výrobky odvážela jeho žena Mathilde ještě ručním vozíkem na nádraží. Už o deset let později pracovalo v jeho podniku 200 lidí. Rosenthal rozšířil výrobu a založil porcelánku v Selbu, přikoupil další v Kronachu a Marktredwitzu. Byl to zcestovalý a všestranný muž a měl cit pro dobové trendy. Roku 1908 se jeho podnik rozrostl o umělecké oddělení a v roce 1918 přibyla pobočka v Karlových Varech. Ze skromných začátků se vyvinul dodnes úspěšný koncern, který je po celém světě symbolem náročného, kvalitního porcelánu.
V Čechách se jedním z celosvětově nejvýznamnějších center porcelánu stala Stará Role. Vedle továrny, kterou roku 1812 založil Benedikt Haßlacher, se tam v roce 1883 usídlila porcelánka „Viktoria“. Také sousední Nová Role získala roku 1921 závod, který je dnes součástí firmy Thun 1794 a.s.
Porcelánovou branží otřásla ve 20. století celá řada krizí. Rozkvět průmyslu je minulostí, avšak malé i velké podniky se přesto úspěšně dokážou udržet na globálním trhu. To platí také pro relativně mladé firmy, jako je porcelánka Dibbern, která v Hohenbergu an der Eger navazuje na tradiční řemeslné umění a propojuje ho s „nadčasovou“ řečí tvarů (viz fotoreportáž na s. XY). Existuje spousta důvodů, proč věřit v budoucnost porcelánu – v Bavorsku i v Čechách. Stejně jako dobré jídlo a zábava u prostřeného stolu se nikdy neomrzí ani kultura stolování. Porcelán v ní díky mladému designu a znovuobjevení klasiky zaujímá nezastupitelné místo. Za charakteristickou tváří a vysokou kvalitou bavorského a českého porcelánu však stojí také šikovní výrobci – modeláři, slévači, soustružníci, malíři, tiskařky a mnozí další. Po právu se říká, že porcelán dělá stovka rukou. A lidé jsou se svými porcelánkami spjatí, generace za generací chodí pracovat do továrny a přispívají k tomu, že si malé vesnice a města v tomto regionu na severu Bavorska a severozápadě Čech udržely k porcelánu úzký vztah.
I když už tu jako před 100 lety nevypouštějí černý dým početné komíny vypalovacích pecí, zůstávají porcelánové kultury na obou stranách hranice i do budoucna propojené. Rozmanitou tvorbu tohoto kreativního odvětví dokumentuje spousta muzeí, například v Karlových Varech, Sokolově, Klášterci nad Ohří, Nové Roli, Selbu nebo Hohenbergu. Outletová centra a prodejny nabízejí aktuální výrobky a oba regiony zasvěcené tomuto jedinečnému materiálu dnes napříč hranicí propojuje Porcelánová stezka.
Thomas Schilling
Příležitostí, jak přihlížet při práci výrobcům porcelánu, není mnoho.Společnost Thun 1794 a.s. v Nové Roli, ležící přibližně 15 kilometrů severně od Lokte na úpatí Krušných hor, je výjimkou – tento podnik láká zájemce na komentovanou prohlídku.Ta začíná v návštěvnickém centru otevřeném roku 2013 a provede hosty proměnlivými dějinami porcelánu v karlovarském regionu.Thun 1794 je známý především spotřebním porcelánemjídelních, kávových a čajových souprav.Historie značky se odvíjí od dvou průkopníků porcelánového průmyslu v západních Čechách, hraběte Jana Josefa Antonína Thuna a správce jeho lesního hospodářství Mikuláše Webra.Ti 15. září 1794 v kulaté peci poprvé vypálili porcelánové výrobky.Továrna v Nové Roli vznikla roku 1921 a v roce 2009 přešla do vlastnictví společnosti Thun 1794 a.s.Účastníci exkurze získají vhled také do výrobních procesů této moderní firmy.Závěrem prohlídky je návštěva podnikové prodejny. Přihlásit se lze prostřednictvím spolku „Archa Loket“, příp. přes internetové stránky podniku v sekci „Kontakt“.