Horní Franky a západní Čechy, zejména Karlovarský kraj, tvoří už po staletí úzce provázanou kulturní krajinu. Po roce 1945 se země desítky let vyvíjely odděleně. Od pádu železné opony v roce 1990 se však pohraniční oblasti opět více a více sbližují. Výzvy, se kterými se regiony na obou stranách hranice musejí potýkat, jsou navzdory rozdílným rámcovým společenským podmínkám zčásti srovnatelné. V obou případech se jedná o venkovskou oblast s nebývale úzkým propojením průmyslu a turismu. Smysluplně se zde můžou doplňovat nejen životní prostory, ale také obě zmíněná odvětví, mezi nimiž na první pohled panuje napětí.
Průmysl a turismus k sobě ve Smrčinách a Karlovarském kraji patřily už odjakživa. Ukázkovým příkladem je výroba porcelánu a skla. V období biedermeieru, tedy v první polovině 19. století, zaznamenaly enormní rozmach, z velké míry díky majetným lázeňským hostům z celé Evropy. Průmysl vzkvétal a rozvíjel se: zatímco roku 1950 pracovala ještě zhruba polovina všech zaměstnanců v Horních Francích v porcelánovém a textilním průmyslu, dnes má region podstatně širší zaměření. I v Karlovarském kraji ustoupila jednolitá struktura větší pestrosti odvětví. Strukturní změna se neobešla bez výrazných zlomů: v někdejším dominantním odvětví – výrobě porcelánu a textilu – musela celá řada malých a některé střední podniky zavřít. Lidé se stěhovali pryč. Zůstávaly po nich prázdné továrny a opuštěné domy. Na druhé straně se ale mohli úspěšně etablovat obchodníci s úzkou specializací a velké podniky orientované na export. Přicházeli noví poskytovatelé. Na mnoha místech už se karta obrátila, je patrný vzestup.
S přeorientováním průmyslových odvětví na jiné účely mají Smrčiny dobrou zkušenost. Důkazem jsou Porzellanikon, Státní muzeum porcelánu a outletové centrum v Selbu. Dosud nejambicióznější projekt představují haly někdejší porcelánky Winterling Porzellan AG, která se roku 1999 dostala do insolvence. Čtyři obce, v nichž byly tyto haly dominantní zástavbou, navázaly příkladnou spolupráci a založily společný projekt Winterling Immobilien, aby halám vdechly nový život. A úspěch se dostavil: v roce 2018 využívá prostory v areálech již 60 podniků známých v regionu i za jeho hranicemi. V halách probíhá výroba, logistika, obchod, najdeme zde sýpku obilí, ale také neobvyklé rezidenty jako sportovní klub RadQuartier, umělce a další tvůrčí osobnosti. Zatímco velká města si stěžují na nedostatek prostoru, venkovský region má volných ploch dostatek. Můžou zde vzkvétat úspěšné projekty, jako například Průmyslový park Cheb, který vznikl na zelené louce a zaujímá plochu 106 ha. Jedná se o největší průmyslový park na hranici s Bavorskem. Sídlí zde už kolem 20 podniků, mj. firmy Playmobil CZ, TUP Bohemia, Schneeberger, JSP International a Tchibo.
Má-li někdo zdejší region stále ještě za „krizový“, při pohledu na toto množství skrytých šampionů změní názor. Daří se tu perspektivním firmám z mnoha odvětví: textil, keramika a sklo, automotive, umělé hmoty a chemie, výroba strojů a nářadí, elektrotechnika a energetika. Ve Smrčinách a v Karlovarském kraji momentálně o pracovní místa není nouze. Naopak: pracovníků je nedostatek. Zaměstnance hledají firmy napříč všemi odvětvími od turismu přes služby až po průmysl, shánějí pracovníky nejrůznějších úrovní kvalifikace, od nekvalifikovaných pomocných sil až po inženýry. Obě průmyslové a obchodní komory se sídlem v Bayreuthu a Chebu, ale také sama města a obce všemožně podporují zaměstnavatele ve všech jejich snahách a aktivitách, nejen aby lidi nalákaly se přistěhovat, ale také aby přiměly mladé tu po ukončení vzdělání zůstat, příp. se do regionu vrátit.
Ve Smrčinách za tímto účelem dokonce vznikla samostatná rozvojová agentura. Na české straně plánuje město Cheb založení personální agentury, která by měla pomáhat i při zajišťování míst ve školkách nebo zprostředkovávání bytů. K propagaci pohraničních regionů obou států lze uvést spoustu dobrých argumentů: výhodné bydlení, dobré životní prostředí, dostatek míst ve školkách, nízkou míru nezaměstnanosti (na obou stranách hranice kolem 4 %), už léta vzkvétající trh práce. V konkurenci s velkými aglomeracemi je stále důležitější všeobecná kvalita života. Ta je stejně jako dobře fungující turistická infrastruktura takzvaným druhotným, ale v konečném důsledku nesmírně silným faktorem pro osídlení. Zatímco aglomerace ztrácejí na realitním a pracovním trhu body kvůli zácpám, prašnému ovzduší, nedostatku prostoru a velkým vedrům, Smrčiny a Karlovarský kraj nabízejí pravý opak: uvolněnou atmosféru, život v blízkosti přírody, možnosti kvalitního trávení volného času a potenciál rozvoje. Aneb jak říká reklamní slogan Smrčin: podnikaví lidé jsou vítáni.
Oliver van Essenberg