Když navštívíme Bavorsko a sousední české regiony, nalezneme ve zdejší kulturní krajině hrady a zámky, panské usedlosti a honosné měšťanské domy. Na všech těchto místech se setkáme s bohatou kulturou, jejíž nedílnou součástí jsou právě výrobky ze skla. Sklo nás formuje, učí úctě k řemeslu, je výrazem lidského umu a dnes se s ním můžeme potkat na každém kroku. Nebylo tomu tak vždy, a proto by lidé z našich regionů měli mít stále na paměti, jaká bohatá minulost Bavorsko a Čechy spojuje. Sklo a křišťál byly již od dob svého vzniku výhodný obchodní artikl, počátky výroby sahají až 3000 let do minulosti, první sklárny vznikly s největší pravděpodobností v Alexandrii. Z Egypta se výroba skla následně rozšířila do dalších částí tehdejšího světa. Trvalo prakticky tisíce let, než se sklo začalo vyrábět například v Krušných horách – bohatých na křemičité písky a vápenec, což jsou suroviny nezbytné pro výrobu skla.
Sklo je dnes především výrazem našeho vkusu, případně praktičnosti a funkčnosti. Možná se sami sebe občas zeptáme, k čemu vlastně potřebujeme tolik různých druhů skla – sklo na vodu, pivo, víno, sekt a podobně? Ale sklo se vlastně využívá všude, sklo dotváří design automobilů, například vozů známé bavorské automobilky Audi v Ingolstadtu nebo BMW v Dingolfingu. BMW v současné době zřizuje svůj nový testovací okruh v Karlovarském kraji. Tam, kde jsou rychlá a dobrá auta, se mnohdy konají i závody a vítězové pak třeba obdrží skleněné poháry. V Karlovarském kraji by to jistě byly poháry od legendární sklářské značky Moser, která je již 160 let jedničkou v oblasti sklářství.
Je poměrně logické, že právě v Karlových Varech měla značka Moser ideální podmínky pro svůj rozvoj. Ovšem překonat některá dramatická období 20. století muselo být pro značku náročné. Je velkým štěstím pro kulturu a vlastně zázrakem, že si tuto tradici nedovolil zlikvidovat žádný diktátorský režim, ani nacistický, ani ten následný komunistický. Zakladatel značky Ludwig Moser zřídil vlastní ryteckou dílnu a obchod sklem v centru města Karlovy Vary poblíž Tržní kolonády v březnu 1857. Ve svých necelých čtyřiadvaceti letech tak položil základy výroby dnes světově proslulého křišťálu, který nese jeho jméno.
Z výroby skla se mohou těšit například i ty největší filmové hvězdy, které každoročně přijíždějí do Karlových Varů na Mezinárodní filmový festival. Můžeme si představit skvělejší spojení než hvězdy filmového plátna a křišťálovou krásu známých skláren i malých manufaktur, které v Karlovarském kraji prosluly zejména výrobou vitrážového skla? Vitrážové sklo vhodně doplňuje interiéry například kostelů nebo lázeňských domů a jeho tradiční výrobě vitrážového skla se dodnes věnujemalá rodinná manufaktura manželů Kantových, kterou nalezneme v Lubenci. Stále se velmi intenzivně zabývá restaurováním vitráží v církevních památkách či jejich obnovou. Příkladem může být záslužná obnova kostela sv. Jiljí v Libyni.
Historické skleněné vitráže jsou k vidění v mnoha církevních stavbách v Karlovarském kraji, řada jich nyní prochází rekonstrukcí, jako například barokní kostel sv. Václava v Lokti. Jeho současná vitrážová okna vyrobil na počátku 20. století pražský sklářský mistr Kryšpín. Z Lokte je kousek do Sokolova, v jehož okolí se sklářství od 18. do 20. století úspěšně rozvíjelo. Šlo spíše o sklo užitné – tabulová skla a obalové sklo na nápoje. Sklo tedy můžeme rozlišit na řemeslné, umělecké a užitné. V případě skla uměleckého to byl především movitý lázeňský host, který si vedle porcelánových pohárků na léčivé prameny oblíbil i ty skleněné. Pro bohatého a urozeného lázeňského hosta bylo třeba mít ta nejlepší okna, číše na víno a pohárky určené k pitné kúře, a i tak se začala rozvíjet kultura skla.
Archeologické nálezy odhalily, že první sklárny v českých zemích pocházejí z druhé poloviny 13. století. Většinou se jednal o soustavu tří pecí, kdy v té největší z nich se tavilo sklo při teplotě 1200 °C, což je teplota, kdy dochází k proměně křemene ve sklovitou hmotu. Topilo se především dřevem, i z tohoto důvodu byly horské oblasti Lužické hory, Orlické hory a Šumava ideálním zázemím pro rozvoj sklářství. V 18. a 19. století se zdejší sklárny staly významnými evropskými výrobci skla. Sklárny vyrábějí také korále a korálky, čímž proslulozejména město Jablonec, asi nikomu není cizí pojem jablonecká bižuterie. Sklo se tak velmi brzy prosadilo v oblasti módy a stalo se vyhledávaným, zejména dámským módním doplňkem. Kulturní a společenský život jde po staletí ruku v ruce s kulturou skla, vlastně ji vytváří.
Jaroslav Dolina
Bohatá sklářská tradice se ve Smrčinách rozvíjí od počátku 14. století. Vyráběly se zde předměty každodenní potřeby a šperky, především korálky, skleněné knoflíky a sklo, později pak technické sklo. Místní výrobky se vyvážely do mnoha zemí. Ve středověku se sklo povětšinou tavilo v lesních hutích v okolí hory Ochsenkopf a v údolí říčky Steinach. Našel se zde dostatek topiva pro tavicí pece a voda z potoků sloužila k chlazení tavicích kotlíků. Řemeslná a umělecká výroba skla sice z důvodů mezinárodní konkurence ustoupila do pozadí, avšak průmyslová výroba skla ve Smrčinách zdárně pokračuje. Globální firma SiLi (Sigmund Lindner) se sídlem ve městě Warmensteinach vyvinula postup na výrobu skleněných a keramických koulí užívaných pro míchací a mlecí techniky. Sklo, materiál s jedinečnou odolností, se odsud vyváží do více než padesáti zemí světa; od drobných kuliček až po masivní kuličková ložiska.
K tématu sklo a sklářství existují rozmanité informační zdroje, včetně muzejních prohlídek. K někdejším hutím a brusírnám zájemce zavede 42 km dlouhá „Sklářská naučná stezka“, na níž se nacházejí i tři malá muzea (Bischofsgrün, Warmensteinach a Weidenberg).