Hrázděné domy Chebska jsou architektonické unikáty. Typické jsou pro ně malá kosočtvercová pole a vícebarevné dřevěné prvky. Na štítových stěnách se nacházejí většinou florální domovní znamení, okenice jsou často malované geometrickými symboly ochrany, plodnosti a štěstí, příkladem je „chebské slunce“.
Dvěma budovám, které jsou veřejně přístupné, se věnujeme v následujícím textu. Historickým centrem hrázděné architektury je také Nový Drahov. Krásné hrázděné domy chebského typu najdeme i v hornofalckém Neualbenreuthu a nedalekých obcích Salajna a Milíkov.
V minulosti stály v Doubravě, někdejším Taubrathu, jen hrázděné domy. V této vesnici se 40 obyvateli se dodnes zcela zachovalo pět čtyřbokých dvorů v chebském hrázděném stylu. Jeden z nich, Rustlerův statek, je přístupný veřejnosti. Nachází se v něm také sbírka historických zemědělských nástrojů.
„Dnešní podoba Rustlerova statku pochází z roku 1751. Sklepní klenba je ale mnohem starší,“ vysvětluje Karel Schmied, provozovatel muzea. To je dost dobře možné – první písemná zmínka o Doubravě se datuje už do roku 1313. Po odsunu německého obyvatelstva po druhé světové válce se zpustlá vesnice ocitla v zakázaném pásmu a upadla v hluboký spánek. Mezi produkty této selské vesničky patřily v minulosti chmel, medovina a holubí maso, uvádí Karel Schmied. Zmínky jsou prý ale také o ovčíně, obuvnické dílně a kovárně. A v okolí se vyskytovala naleziště kobaltu, v místních lesích se dodnes nachází mnoho dolů.
Rodina Schmiedova koupila Rustlerův statek roku 1975: „Tenkrát tu lidé neměli moc možností dělat něco smysluplného. Svou energii jsme vložili do renovace zcela zpustlého stavení.“ Na sýpkách tří hospodářských traktů selského dvora uchovává Schmied svou atraktivní sbírku chebských pracovních nástrojů, domácího nářadí a nábytku. O předchozích dějinách statku se rodina Schmiedova přesně informovala. „První Rustler, vysloužilý voják rakousko-uherské armády, přišel do Doubravy po zrušení nevolnictví a statek koupil. Jeden z jeho potomků, Michael Rustler, se dokonce stal generálem. Jako poslední na statku hospodařila Rosa Rustlerová – než byla po válce vyhnána. Nevdala se a neměla žádné děti.“ I další hrázděné statky v Doubravě se dostaly do rukou angažovaných vlastníků. Roku 1995 se Doubrava stala památkově chráněnou.
Na návštěvu statku Bernard se vyplatí vyhradit si čas. Nebo si rovnou vyhrnout rukávy a pustit se do práce. V Centru tradičních řemesel, kde se lze také informovat o regionu, hraje aktivní účast významnou roli. Statek je pojmenovaný po Bernardu Seebohmovi, vůdčí osobnosti místního hornictví.
Na rodinu Seebohmů, která roku 1922 nechala statek zbudovat coby hrázděný dům, se v Královském Poříčí (někdejším Königswerthu) vzpomíná v dobrém. Po Bernardu Seebohmovi st. Zaujímali přední postavení v těžbě hnědého uhlí jeho synové Bernard ml. a Kurt. „Podle výpovědí svědků dbali během světové hospodářské krize na to, aby měl z každé rodiny vždy alespoň jeden člověk práci v dole,“ uvádí starosta Ivan Stefan. Statek poskytoval horníkům potraviny.
Od roku 2005 vynaložila městská správa nemalé úsilí a dala zchátralý statek opět do pořádku. Tento společný projekt veřejného a soukromého sektoru by měl propojit minulost se současností. Roku 2007 zde proto vzniklo Centrum tradičních řemesel. Jedním z jeho pilířů je Muzeum řemesel, které poskytuje přehled o někdejším životě na venkově a regionálních řemeslných oborech. Vyzkoušet všelijaké řemeslné techniky si návštěvník může v různých živnostenských podnicích. V současnosti na statku sídlí svíčkařství, designové studio, truhlářství a hrnčířská dílna. „Nájemci musejí mít znalosti o výrobě, ale také své výrobky sami prodávat,“ vysvětluje Miroslav Makovička, manažer Centra. Řemeslné dovednosti předávají provozovatelé dílen návštěvníkům v rámci řemeslných workshopů. O tělesné požitky se stará restaurace sídlící přímo na statku.
Ve spolupráci se školami regionu někdy díky tradici vznikají inovace.Působivým dokladem bývá každoroční adventní výstava betlémů. Vedle běžných jesliček z kukuřičné slámy, vosku, keramiky nebo dřeva přicházejí žáci lokálních základních škol, kteří soupeří o nejkrásnější betlém, s překvapivými novými designy a materiály. Projekty v rámci EUREGIO EGRENSIS vždy přilákají do Královského Poříčí i německé účastníky. Hranici přesahuje i nejnovější velký projekt, výstava o řece Ohři. Maria Hammerich-Maier